KDU-ČSL
Přihlásit se

Nevidím důvod, proč trvat na schodku 100 miliard

Nevidím důvod, proč trvat na schodku 100 miliard

9.6.2014 13:34:32

7.6.2014 Pražský deník Strana 11 Události; Kateřina Perknerová

Praha– Je mu 37 let, přivedl lidovce zpátky do sněmovny, v europarlamentu má jeho strana tři poslance, tudíž by v křesle české eurokomisařky ráda viděla Zuzanu Roithovou. Vicepremiér Pavel Bělobrádek zatím sčítá jenom úspěchy. K nim patří i prosazení větších slev na děti. Po čtyřech měsících naplno rozjíždí také svou agendu, tedy vědu, výzkum a inovace. Začne tím, že odvolá šéfa Grantové agenturyČR Petra Matějů.

 

* Je na obzoru změna koaliční smlouvy, když ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš tvrdí, že zásadní věci, jako je druhý důchodový pilíř, poplatky v nemocnici či třetí sazba DPH, jsou dojednány „blbě“?

Co je podepsáno, to platí. Pokud by mělo dojít ke změně, musí se na ní dohodnout všichni tři partneři, a vzhledem k tomu, že ČSSD se na to tváří odmítavě, vnímám celou debatu jako nafouklou bublinu, která praskla.

* Koaliční smlouva ale není nedotknutelná, může se měnit. Nejvíc se mluví právě o denním poplatku 60 korun za pobyt v nemocnici. Nebylo by rozumné tuto debatu otevřít?

My jsme byli jediní, kteří tento názor zastávali, v předvolebním programu jsme měli dokonce stokorunu zastropovanou na 30 dní, aby se to nedotklo chronických pacientů. Debata je ale nyní zbytečná. Jestliže jeden z koaličních partnerů řekl, že nic měnit nechce, pak se to dělat nebude.

...

* Vy se o tom v koalici nebavíte? Co když na konci prázdnin zjistíte, že schodek ve výši 100 miliard na všechny závazky stačit nebude?

Nevidím jediný důvod, proč trvat na schodku 100 miliard, když v koaliční smlouvě máme závazek deficitu pod tři procenta HDP. Prostor tam tedy je. Ministr financí a šéf hnutí ANO Andrej Babiš často říká, jak to je na těch resortech špatné a jak bychom měli šetřit, ovšem na otázku, kolik vybral daní navíc, zatím nemá odpověď. Teď má možnost ukázat, jak zamezí všem zlodějnám a jak dokáže vybírat daně. Na to jsem samozřejmě připraven.

....

* Lidovci prosadili vyšší slevy na druhé a třetí dítě, příští rok to bude o 200 a 300 korun měsíčně, do tří let o 500 a 900 korun. Studie institutu IDEA při CERGE ovšem tvrdí, že toto opatření pomůže hlavně středním a vyšším příjmovým vrstvám, které jsou zvyklé víc šetřit, takže o rozpumpování ekonomiky nelze mluvit. Šokujícím závěrem pak je, že toto přilepšení přispěje k tomu, že ženy budou déle zůstávat s dětmi doma, protože finančně se jim nevyplatí pracovat.

Jde o hrubé nepochopení rodinné politiky ze strany IDEA/CERGE. Nízkopříjmové skupiny dosáhnou na porodné a přídavky. Sleva na dani ale není chudinská dávka. Má pomoci všem, hlavně střední třídě i lidem s vyššími příjmy. Oni jsou těmi, kdo chodí do práce, vychovávají děti a platí daně.

* Co námitka, že pomůže hlavně otcům, protože ti si odepíší slevu na sebe, nepracující manželku a dítě?

Pořád je to pokrok. Nechápu, co tomu vytýkáte.

* Že to sice pomáhá rodinám, ale v nich hlavně mužům.

Když mají společný příjem, tak snad je to jedno.

* V tom shledávám machistický tón. Pokud zůstávají ženy dlouho s dětmi doma, protože finančně je to pro rodinu výhodnější, profesně strádají, hůř pak nacházejí uplatnění, mají výrazně nižší plat a škodí to i ekonomice, jak čerstvě upozornila Evropská komise.

To je jiný problém. Musíme umět nabídnout částečné úvazky, dostatek míst ve školkách atd. V rámci dupačkové strategie Family Friendly musí jít o komplexní řešení. To se ale týká žen, které se chtějí vrátit do práce. Principiálně jde o to, aby pracující rodiče nebyli trestáni. Proto také chceme snížit DPH na vybrané dětské zboží, aby jejich náklady byly nižší. Nezapomínejme, že 90 procent příjmu státního rozpočtu tvoří spotřební daň a zdanění práce. Kdo na to doplácí? Ten, kdo spotřebovává a pracuje. Nejhůře jsou na tom tedy pracující rodiče s podprůměrnou mzdou. Tam je potřeba jít do snížení nákladů tímto způsobem. Naše opatření je principiálním celospolečenským ohodnocením lidí, kteří chodí do práce a mají děti.

...


* Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek uvedl, že míra frustrace z vědní politiky překročila meze. Konstatoval to v souvislosti se zastavením proplácení peněz z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Má jít až o deset miliard korun a týká se to především spolupráce se zahraničními vědci. Dá se s tím něco dělat, aby si Česko neuřízlo mezinárodní ostudu? Připomínám, že ti lidé popsali spoustu papíru, kde představili svoje projekty, prošli úspěšně výběrovým řízením a teď jim bylo řečeno, litujeme, ale špatně jsme to spočítali, vybalte si kufry.

To je spíš otázka na ministra školství. Já ten problém vidím v tom, že úředníci v tomto resortu v minulosti podepisovali projekty, které nebyly finančně kryté. To je ovšem otázka nepolitická, spíš...

* Kriminální?

Spíš odborné zdatnosti. Bohužel jejich rukojmími se stali poskytovatelé a provozovatelé, kteří na ty peníze čekali. Samozřejmě to je mezinárodní ostuda a nebude jediná. Jsme třeba ve velmi složité situaci v Brně s Centrem ICRC u svaté Anny. Zatékání do střechy, o němž jsem hovořil, bylo v řadě případů daleko horší, než jsme čekali.

* Můžeme mluvit o struktuře řízení, koncepčních výhledech, ale nelze přece mávnout rukou nad konkrétními lidskými osudy. V mailu mám dopis od Pavla Tomančáka, který působí na Max Planck Institute, jenž chtěl propojit svůj odborný tým s Ústavem molekulární genetiky AV ČR. Dověděl se, že se projekt ruší. EU nám na něj přitom chtěla přispět 20 miliony eur. Vás to jako místopředsedu vlády pro vědu a výzkum nezvedá ze židle?

Musí to řešit ministr školství, i když je jasné, že za to nese obecnou odpovědnost celá vláda. Samozřejmě se pokusíme najít řešení, které bude co nejvíc komfortní a škody minimalizuje. Jednotlivé lidské osudy jsou smutné, to je pravda. Bohužel to zase na nás dopadá z předchozích let. Jsme s ministrem Chládkem dohodnutí, že se v brzké době sejdeme nad otázkou udržitelnosti vědecké infrastruktury a jejího financování včetně personálních kapacit, protože tam budou chybět tisíce doktorandů.

* Měli byste si pospíšit, protože vlak nám dost ujíždí. V pořadí konkurenceschopnosti Global Competitiveness Index se ČR umístila na 46. místě, za Bahrajnem či Mauriciem. V žebříčku inovací v rámci 27 zemí EU jsme v roce 2008 obsadili 17. stupínek, loni nás předhonilo Portugalsko, takže jsme skončili ještě hůř. To jsme tak hloupí?

Zaprvé věřím pouze statistice, kterou si zfalšuji sám. Ty žebříčky se trochu liší, vždy záleží na tom, s jakými daty pracujete. Neoddiskutovatelné ale je, že v konkurenceschopnosti jsme poklesli. Tento ukazatel má tři složky, z nichž u nás není ani jedna splněna. První a zásadní je stabilita. Podnikatelské prostředí musí být předvídatelné, což u nás není. Změny jsou příliš časté a příliš zásadní. Ať vládnou v Německu křesťanští, nebo sociální demokraté, existuje obecná shoda na principech a hádají se jen o parametrech. U nás se žádná domluvená strategie vývoje nectí, je to často ode zdi ke zdi. Stejně důležitá je daňová stabilita. Není to tak dávno, co ještě na podzim nebylo jasné, jaké sazby DPH budou platit v lednu. Jestli se daň z příjmu za deset let změnila 117krát, je to velmi nepříjemné. Další bod je jistota právního prostředí, aby se neustále neměnily podmínky. Nezbytným předpokladem konkurenceschopnosti je též kvalitní vzdělání.

...

Plné znění rozhovoru si můžete přečíst v Deníku.


 

 
Sdílet článek:Přidat k Yahoo Bookmarks Přidat k Facebook Přidat k Delicious Přidat k Twitter Přidat k StumbleUpon Přidat k MySpace Přidat k Google Bookmarks